Jak ke mně dorazila krize středního věku aneb jak to začalo.

Jak to tak bývá, za všechno může můj nejlepší kamarád Luděk.(na někoho se to svést musí) S Luďkem se známe od vojny, takže nějakých 25 let. Luděk jezdil na motorkách od raného věku, já jsem s nimi nepřišel de facto do styku. V roce 2010 mi Luděk nabídl ať s ním a ještě jedním společným známým jedu na víkend na motovýlet na Moravu.  Půjčil mi svůj starší motorkářský ohoz a rukavice, druhý známý helmu. Boty a páteřák jsem koupil na aukru a byl jsem vybaven. V pátek odpoledne přifrčel Luděk na svém GS a Michal na své  Yamaze FZ1 . Jen jsem se vyloupnul z našeho paneláku, už měli oba huby od ucha k uchu. Netušil jsem čemu se křeněj, tak jsem došel až k nim, "hele my nejedeme autem, ale na motorkách" bylo první co jsem uslyšel, což byla reakce na mé tři plné igelitové tašky věcí. Po nezbytné redukci mé výbavy a instruktáži jak a kdy na motorku vylézt a slézt Luděk nacpal moje igelitky do kufrů a já nasedl. No co vám budu povídat než jsme dojeli na Moravu, tak jsem pochopil, že co by v autě byla celkem nudná cesta, je na motorce slušná zábava.( a to jsem netušil jak obrovský je rozdíl jestli se vezete a nebo to řídíte). V neděli jsme se vrátili a už jsme byli domluvení, že podnikneme ještě něco. To ještě něco přišlo v září, kdy jsme vyrazili na tři dny do Rakouských Alp. Partu posílil ještě jeden kámoš a jelo se. No byla to nádhera Alpy z motorky jsou neskutečně krásný(nějaké fotky jsou v galérii). Když jsme se vrátili, začali jsme přemýšlet co příští rok. Kluci vymýšleli kam se pojede a já v duchu rozebíral, jak pojedu. Byla totiž možnost půjčit si od Luďka motorku jeho ženy, jenže pořádný hák byl v tom, že já neměl papíry na motorku, ale pouze na auto. V březnu 2011 jsem se rozhodl - udělám si papíry na mašinu.Bylo mi 46 a moje žena z toho byla ve smrti a nejbližší okolí tvrdilo, že ke mě dorazila krize středních let.