Jak udělat v 46 řidičák na mašinu aneb co tu chce ten stařec.

Tak jsem Luďkovi oznámil své rozhodnutí udělat si papíry na mašinu a hned jsem mu vysvětlil že přihlášku si podám až mě naučí na motorce jezdit. První lekce a i ty další se konala na asfaltovém place s navazující "uzavřenou" silnicí (což místní k mému zděšení úplně ignorovali). Já přifrčel autem, Luděk na GS 650. Když jsem se nasoukal do oblečení, tak jsem Luďka uzemnil prvním dotazem, "tak mi vysvětli jak se to startuje, kde to má plyn,spojku a brzdu". Dostalo se mi instruktáže kde jsou poptávané ovládací prvky, pučení jak na to vlézt, jak to zastavit a jak slézt. Když výklad skončil uslyšel jsem hroznej pokyn "tak to už nastartuj". Tak jsem dbalí pokynů vymáčkl spojku, zmáčkl startér, když to naskočilo, zařadil jsem za jedna a začal pouštět spojku a – chcíplo to. Chcíplo to ještě několikrát, než se mi to podařilo uvést do pohybu, ujel jsem pět metrů rovně a zastavil a pochvíli se mi podařilo  dostat tam i neutrál. Byl jsem zpocený jak po etapě na Dakaru.  Zhruba po třech hodinách jsem se dokázal skoro pokaždé rozjet, zastavit otočit se na poloměru cca 15m a k tomu i patřičně řadit dosáhl jsem pro mě neuvěřitelné rychlosti kolem 60km/h. Luděk zkonstatoval, že tolik ani neočekával, obzvlášť když po mých dotazech pochopil, že jsem fakt na motorce nikdy neseděl. Byl jsem na sebe náležitě hrdý, splnil jsem vytýčené cíle a ani jsem to nepoložil. Druhá lekce už byla o poznání složitější, ježdění do osmičky, otáčení se na sedm metrů široké silnici, rozjíždění do opravdu minimálního kopce a brždění motorem. Po těchto zhruba sedmi hodinách jsem usoudil, že bych autoškolu měl zvládnout. Tak jsem na internetu vybral autoškolu v okolí mého bydliště a podal si přihlášku. Pro větší zábavu při dalším čtení uvedu, že jsem byl aktivní řidič auta s 25 letou praxí, bez nehody. Na první hodině, na kterou jsem se dostavil, jsem rychle pochopil, že spousta věcí bude asi jinak, než jsem si představoval.  Třída byla skoro plná, když jsem vstoupil, byl jsem většinou zcela milně odhadnut na přednášejícího, o to větší byl údiv a pobavení se v  jejich očích objevilo, když jsem se vecpal na jedno z prázdných míst mezi nimi. No byla to první a taky poslední teoretická hodina v autoškole. Když jsem se dověděl, že auto má čtyři kola, ale zatáčí jenom ty dvě vepředu a to jenom v případě, že budete otáčet volantem v kabině. A pár dalších užitečných informací mě přesvědčilo, že teorii vynechám. Po velmi krátké debatě s vedoucím autoškoly jsme se dohodli, že budu docházet pouze na jízdy. Na první domluvenou dvouhodinu jízd jsem se dostavil jako správně „ostřílený motorkář“ motoboty, motohadry, přilba, rukavice ve tváři výraz pořádného tvrďáka, ale uvnitř sebevědomí středně velkého mravence. Instruktor byl pouze o pár let mladší mě přelétl očima a dospěl k názoru, že na slabších kubaturách jsem podle vzezření objel dvakrát zeměkouli, tak jen ledabyle pokynul k přistavené mašině a pronesl, tak vyjedeme ne. Statečně jsem usedl za řidítka, instruktor  přisedl. Když zjistil, že se k ničemu nemám, decentně mě popostrčil pokyny, klíček, spojka, jednička trošku plynu a pomalu pouštět spojku. Rozjelo se to 70m jsme na první křižovatce, zastavuji, protože nejsme na hlavní a dostávám pokyn doprava nahoru a na hlavní doleva. Rozjezd a odbočení doprava dobrý jenže za zatáčkou je to do kopce a motorce se do něj nechce, jednak jsem nepustil úplně spojku, jednak jsem přidal málo plynu. Bohužel jsem obojí napravil ve stejnou chvíli a motor zaječel a my vyrazili, jenže k té hlavní to bylo sotva 30m. Spojka, brzda hurá stojíme, jen úder přilbou instruktora do zad upozorňoval, že plynulé to rozhodně nebylo ani on, zvyklý skoro na všechno, tohle nečekal. Když se vzadu srovnal, tak jsem zezadu uslyšel „v klidu člověče, v klidu. Zbytek jízdy byl v klidu, většina jízdy při rychlosti 50km/h víc jsem si nedovolil. Když jsme se vrátili k autoškole a zaparkovali, slyším „značky a dopravní situace naprosto v pohodě, ale přišel jste mi nějak hodně nervózní". Jelikož jsem pochopil, že „image je na nic“ seznámil jsem ho se svým 5h motorkářským rychlokurzem. Jízdy probíhaly na značně olítané Suzuki 500, instruktor  o pár let mladší než já. Byl to celkem pohodář, jenom mě mimo obec nenechal jet víc jak šedesát. Jezdili jsme po Kladně a okolí . Když mi zbývaly poslední dvě jízdy dohodli jsme se že se určím termín testů a jízdy dáme těsně před ně. Šlo to jak po másle další týden ve středu poslední dvě jízdy a ve čtvrtek testy. V úterý jsem dorazil z práce domů a záhy jsem zkonstatoval, že jsem k obědu snědl něco nevhodného. Křeče v břiše se střídaly v různé intenzitě a celou noc jsem strávil zkroucený v křesle. Ráno to bylo ještě horší tak jsem vyrazil k doktorce. Ta se na mě podívala a hned mě poslala do nemocnice. Pak už to byl fofr v 10 jsem dorazil do nemocnice, koukl na mě doktor spokojeně se usmál, když slyšel že jsem jedl naposledy včera v poledne a za 2,5h už jsem byl na sále a vyndávali mi slepák.  Po dvou dnech jsem ukecal primáře ať mě pustí domů (dělali mi to laparoskopicky) Doma jsem byl týden a pak jsem ještě tři týdny musel dodržovat klidový režim. Suma sumárum se mi poslední dvě jízdy a testy posunuly o pět týdnů.

    Někdy v této době vyrazili kámoši na další motodovolenou, tentokrát na Korsiku. Když jsem se vrátil do autoškoly na absolvování 2 posledních hodin jízd, zjistil jsem že můj instruktor je fuč druhej na tuhle mašinu nesedne, tak nakonec vedoucí autoškoly prohlásil ,že to se mnou odjede. Když jsme se sešli u motorky, tak jsem začal mít pochybnosti jak to dopadne. Já 180 cm 100kg on 155cm 150kg, při prvním rozjezdu to vypadalo že to je pro tuhle motorku i její poslední(to byl můj veliký omyl). Po 30m jsem zastavil na křižovatce a dostal pokyn odbočit doprava. Bylo to do kopce, maje na mysli že motorka se sotva  rozjede po rovině jsem ji naložil a pustil spojku – nebyla  v posledním tažení, k mému zděšení vyrazila jak postřelená koza. Že bych zatočil, tak to ani omylem . Do požadované silnice jsem sice vjel, ale skončil jsem u obrubníku v protisměru asi 5m nad křižovatkou. Když jsem vstřebal skutečnost , že motorka zdaleka není v posledním tažení ozvalo se ze zadu „ty vole co to bylo“ nějak jsem necítil potřebu předvedený kousek komentovat a tak jsem nastartoval a s patřičným respektem se rozjel. Zbytek jízdy proběhl v klidu a já byl sice s povytaženým obočím připuštěn k závěrečným zkouškám. No nebudu mlžit na testy jsem si sice věřil, ale nervy jsem měl, protože představa že podělám testy a přijdu o papíry na auto byla dost děsivá. Abych ten děs nepřikrmoval přihlásil jsem se hned do první skupiny. Když jsem se zvedl od počítače a chystal se odejít, přiběhl instruktor s tím ať se posadím, že problém vyřešíme na místě. Tak jsem mu asi nemoc přesvědčivým úsměvem odvětil, že nemám problém, ale mám hotový test a jdu pryč. Dopadlo to dobře měl jsem to za plný počet 55 a je pravda, že zbytek skupiny tam tvrdnul ještě asi 15min.  A hlavně měl jsem zpátky v peněžence svůj řidičák. Před jízdou jsem byl „nezjištně upozorněn“, že tento inspektor si potrpí na opravdu „defenzivní jízdu“. Tak jsem mu ji předvedl v plné parádě a ten trubec mi po ukončení jízdy řekl: „bylo to dobré ale jezdíte hrozně opatrně“. Technická proběhla na téma volty a waty, žárovky a baterka. No a dostal jsem papír a běžel si zažádat o výměnu ŘP. Hurá dal jsem to napoprvé.